KATEDRÁLA NA KŘIŽOVATCE V ROCE 2015

 

 Do roku 2015 budou dokončeny nejdůležitější modernizační projekty, jako výměna měřících a řídicích systémů, zvýšení výkonu a přechod na vylepšené palivo. Elektrárna završí 30 let provozu a stane na rozcestí. Ač ve velmi dobré kondici, bude podrobena rozhodnutí o dalším směřování. Pojede dalších 10, 20 nebo dokonce 30 let? Čím delší provoz bude naplánován, tím větší investice budou potřeba. Pro spolehlivý chod budou nutné výměny dalších částí zařízení, které vyčerpaly životnost. Půjde o potrubní systémy technických vod, kabeláže umístěné v exponovaných podmínkách a řadu dalších komponent (více než 200 dílčích akcí). Prodloužení o 30 let by si vyžádalo i žíhání tlakových nádob reaktorů. Varianty jsou rozpracovány v projektu „LTO“ (Long Term Operation). S výměnou dosluhující techniky bude nutné řešit i náhradu personálu, jenž začne hromadně odcházet do důchodu (více než 400 pracovníků v letech 2015 až 2025).

 

TEPLO PRO BRNO

 

Vybudování horkovodu pro vytápění Brna z Dukovan je myšlenka stará více než 20 let. K jejímu oživení přispělo zavedení emisních povolenek a zdražování plynu v posledních letech. Dukovany by zvýšily tepelnou účinnost a snížily množství vypouštěného odpadního tepla. Přínos by byl nejen ekonomický, ale i ekologický (snížení emisí CO2, produkovaných spalováním zemního plynu v kotelnách). Dvojité potrubí o délce 40 km by poskytlo teplo i pro některé obce při cestě. Cena investice by byla v řádu miliard korun. Projekt nyní zkoumá brněnská radnice

PŘIBUDE REAKTOR TŘETÍ GENERACE?

 

Výběrové řízení probíhá a ve hře jsou tři možnosti. Podmínkou je použití nejmodernějších reaktorů třetí generace. To znamená důraz na spolehlivost a přirozenou (pasivní) bezpečnost, zjednodušení řízení, odolnost vůči lidským chybám, pokročilá ochranná obálka - kontejment (vnitřní chlazení, odolnost proti pádu letadla, zemětřesením a hurikánům), ekonomické využití paliva, dlouhá životnost (60 let) a minimální vliv na životní prostředí.

 

Obr. 1

Raktor AP 1000 americké firmy Westinghouse – (Advanced Pressurized water reaktor, 1154 MW). První bloky se staví v Číně – dva v Sanmen (do r. 2015), a dva v Haiyang. 14 bloků je plánováno v USA, další zvažuje Polsko (Žarnowiec nebo Kopaň)

 

Obr. 2

Reaktor MIR 1200 ruské firmy Atomstrojexport – (Modernized International Reaktor 1200 MW), ve výstavbě jsou dva bloky v Novovoroněži a čtyři bloky u Leningradu. Další projekty se rozjíždí v Kaliningradské a Baltské oblasti, jednání o výstavbě 4 bloků probíhají v Turecku a projekt zvažují i ve Finsku.

 

Obr. 3

Reaktor EPR 1600 francouzsko-německé firmy AREVA – (European Pressurized water Reaktor 1600 MW). Pilotním projektem je finské Olkiluoto 3, další se staví ve francouzském Flamanville a další dva v čínském Tchaj-čan (dokončení do tří let). V plánu je výstavba jednoho bloku ve francouzském Penly, dva bloky v Indii a další se zvažují v USA, Itálii a Velké Británii.

 

Zakázka ČEZ se týká dodávky dvou bloků v Temelíně a opce na výstavbu dalších tří bloků „někde v Evropě“. Jeden nebo dva bloky se plánují na Slovensku, v lokalitě Jaslovské Bohunice (s většinovým podílem společností JESS) a jeden blok se zvažuje v Dukovanech. Pro všechny lokality bude vybrán jediný typ, protože koncepce ve stylu „každý pes jiná ves“ by schvalovací proces a výstavbu neúměrně zkomplikovala a prodloužila.

Bylo by také problematické a nevýhodné začít stavět všechny bloky najednou. Půjde se postupně, s intervalem zahájení cca 3 roky. Část budovatelů utvoří jakýsi „létající cirkus“ a bude moci operativně přeskupovat síly a hlavně přenášet zkušenosti z výstavby jednoho bloku na další.

Posledně uvedený faktor pokládám za zvláště důležitý. Jaderná elektrárna svojí složitostí přesahuje běžné technické představy. Nelze ji ani postavit „na zkoušku“ a tam vyladit – to by nikdo nedokázal zaplatit. Už v průběhu výstavby se provádí řada projekčních úprav. Některé technologické celky dokáže kvalitně pouze pár firem na světě a i pro ně je to specialita. Zbudovat úplně nový typ reaktoru si může dovolit jen opravdu silný stát a velká firma, ale takový pokus je vždy vykoupen zdražením a prodloužením výstavby. Proto je výhodné pro zemi jako ČR a pro firmu jako ČEZ, nezačít s novým typem reaktoru jako první.

Důležité bude také „nezaspat na startu“. To je druhá miska vah. Zájem o nové reaktory je velký a kapacity výroben tlakových nádob reaktorů a dalších velkých dílců jsou omezené. Již nyní se stojí ve frontě. Zbudování nových obřích kovacích lisů bude vykoupeno vyšší cenou pro ty váhající. Oddalování výstavby projekt zdražuje.

Výběr nejvhodnějšího typu reaktoru se očekává do konce roku 2011 a zahájení stavby dalšího bloku Temelína v roce 2013.

Dukovanský blok by přišel na řadu někdy po roce 2025, ale definitivní rozhodnutí o rozšíření Dukovan bude závislé i na zvoleném typu reaktoru a nárocích na kapacity chlazení terciárního okruhu, jenž využívá surovou vodu z přehrady. V klasických chladicích věžích se část surové vody odpaří a dochází tak k zahušťování solí i ve vodě, která se vrací do přehrady, kde se znovu ředí. Výsledná solnost musí vyhovovat normám a je závislá na průtoku v místě výpustě. Pokud by řeka Jihlava potřebný průtok neposkytla, jsou použitelná jiná technická řešení (např. s hybridními chladicími věžemi). Roli v rozhodování může hrát samozřejmě i aktuální ekonomická situace a politické vlivy.  

 

ZÁVĚR: Jaderná renesance se rozběhla. Ve světě jede více než 440 reaktorů a brzy je doplní stovky dalších. Stavět se bude v tradičně jaderných zemích, i v zemích, které s jádrem teprve začínají. Třebíčsko je a možná zůstane regionem, který zvládá nejmodernější jaderné technologie. To může záviset i na míře politické podpory, směřované od místních zastupitelů do vyšších pater státní správy.  Pokud Třebíčsko řekne jasné ANO rozvoji jádra, kdo bude proti?

 

Ing.  Libor Fejta